Vsadíte si v monacké ruletě?

Tento týden usednou desítky milionů diváků po celém světě k obrazovkám s mnohem větším očekáváním než obvykle. Žádná jiná Grand Prix formule 1 nemá tak kouzelnou atmosféru jako ta monacká.

Na závod v ulicích Monte Carla se ochotně dívají i ti, které jinak královská disciplína automobilového sportu vůbec nezajímá. A stejně je tomu i na montovaných tribunách, které vyrůstají v každém vhodném prostoru jen na pár dní v roce.

První ročník nejslavnějšího závodu světa se uskutečnil 14. dubna 1929. Prezidentem monackého autoklubu a ředitelem první Grand Prix byl Anthony Noghes, po němž je pojmenována poslední zatáčka před vjezdem do cílové rovinky. Vítězem se stal William Grover, startující pod pseudonymem Williams. Šestadvacetiletý syn Angličana a Francouzky tím vstoupil do historie motoristického sportu. Kariéru začínal na motocyklu. Usadil se v Monaku, kde byl šoférem irského malíře sira Williama Newenhama Montagua Orpena, jenž proslul zvěčněním versailleské smlouvy. Sir Orpen se zbláznil do nového hrdiny, který brzy investoval do koupě Bugatti 35. V roce 1926 získal první sportovní úspěchy, v roce 1928 startoval v Rallye Monte Carlo ve voze Hispano Suiza, ale pak se vrátil za volant Bugatti. Po triumfu v prvním ročníku Grand Prix Monaka 1929 trvale patřil k jezdecké špičce. Za druhé světové války byl však 2. srpna 1943 zatčen gestapem a 18. března 1945 v Berlíně popraven. Bezprostředně před 59. ročníkem GP Monaka mu kníže Rainier III. v zatáčce Sainte Dévote odhalil pomník připomínající jeho triumf v premiéře slavného závodu.

Není to historie, ale daňové úlevy, co láká špičkové automobilové závodníky k bydlení v Monackém knížectví. Kníže Rainier III. byl osobním přítelem Louise Chirona či Jeana-Louise Trintignanta, jeho syn Albert se dnes stýká například s Davidem Coulthardem či Eddiem Irvinem.

Během velké ceny rozhodně není Monako klidným knížectvím. Všeobecně se uznává, že akce patří do „velké čtyřky" nejvýznamnějších motoristických podniků světa, spolu se závodem na 500 mil v Indianapolisu, na 24 hodin v Le Mans a s Rallye Monte Carlo. Kolem tratě dlouhé 3337 metrů je třeba vystavět tribuny pro 100 000 diváků ze 700 tun materiálu, smontovat 15 000 m2 svodidel a vytvořit bezpečnostní bariéry. Přesný počet diváků úchvatné podívané však nikdo nezná. Nelze totiž spočítat hosty na jachtách kotvících v přístavu, ani na terasách a balkonech okolních domů. Například terasa s výhledem na trať pro deset až patnáct lidí stojí na týden během velké ceny přes milion korun!

Monako má ještě jednu výsadu. Volné tréninky probíhají už ve čtvrtek, aby se volný pátek mohl věnovat množství společenských událostí. Všechny týmy – ale zejména jejich partneři – si schovávají hlavní akce roku právě do Monaka. Tím spíš, že v nedalekém Cannes tradičně probíhá filmový festival a o další celebrity tak není nouze. V pátek tedy jezdci neusednou do svých vozů, ale přesto jsou na roztrhání. Jejich účast na mnoha party je nejen žádoucí, ale dokonce nutná. Bez hvězdy či hvězdičky s puncem jezdce F1 by to nebyla ta pravá akce.

Ne každá show se ale podaří. V roce 2004 vymyslel nejznámější obchodník s diamanty – firma Steinmetz Diamond – opravdu zajímavou atrakci. Do nosu jaguarů vsadil malou schránku se vzácným oválným diamantem. Jenže Christian Klien v nejpomalejší zatáčce seriálu F1 narazil do svodidel. Křídlo se ulomilo, pevná špice vozu praskla. Pořadatelé se snažili co nejrychleji odstranit nepojízdný vůz. Diamant v té chvíli nikdo nehledal – a už se nenašel! Firma ovšem nenaříkala, protože ztráta diamantu měla ještě mnohem větší publicitu, než by přinesla následná aukce ve prospěch charity...

Když utichne řev automobilových motorů, proměňují se monacké ulice v úchvatnou promenádu. Většina návštěvníků proudí ze všech směrů k náměstí před nejslavnějším kasinem světa. V jeho útrobách hrají jen vyvolení. Pokud ani vám není hráčská vášeň cizí, můžete si třeba vsadit na výsledek letošní Grand Prix Monaka. A vězte, že překvapení nejsou vyloučena...

175559

175563

175567