Novinky

  • 13.11.2024 Bad Maffei opouští místo ředitele Liberty Media

  • 12.11.2024 Bad Niels Wittich s okamžitou platností odstoupil z pozice ředitele závodů F1

  • 12.11.2024 Neutral Dan Fallows končí jako technický ředitel Aston Martinu

Facebook Instagram

Černý Jack vyhrál titul i se svým vozem

Černý Jack vyhrál titul i se svým vozem

Legendy: John Arthur Brabham

Se jménem Brabham se pojí ojedinělé spojení jezdce a vozu, který nesl jeho jméno. „Black Jack“ se ale významnou měrou podílel i na stavbě monopostů Cooper, se kterými vybojoval své první dva mistrovské tituly.

Jackův děd se v roce 1885 vydal za lepším z Londýna do Austrálie. Otec měl na předměstí Sydney koloniál a byl nadšeným motoristou. Svého syna proto naučil řídit auto už v jeho 12 letech. Jack po skončení základní školy nastoupil v místním autoservisu a současně pokračoval ve studiích na průmyslovce v Kogarahu. V 18 letech byl ale povolán do armády a do konce války pracoval jako mechanik na základně australských bitevních letadel Beaufighter.

Po dvou letech se vrátil do dílny, kde pro jednoho Američana připravoval midget pro závody na škvárové ploché dráze. Když jeho majitel skončil, půjčil jej Brabhamovi. Ten hned ve své první sezoně získal titul mistra Nového Jižního Walesu. Přitom se seznámil s mladým technikem Ronem Tauranacem. Brabham pak přešel na závody do vrchu a Tauranac mu pomáhal s přípravou vozu.

V roce 1954 Jack vycestoval do zahraničí. Při okruhových závodech na Novém Zélandu se setkal i s britskými závodníky a vysloužil si pozvání do Anglie. Počátkem roku 1955 odjel slušně pár závodů s Cooperem-Alta a získal zaměstnání u otce a syna Cooperových v Surbitonu. Namísto platu si zde mohl připravovat i vlastní vůz. S ním se nenápadně objevil na konci pole i při britské velké ceně. V následujícím roce zkoušel Maserati 250/F, ale brzy se vrátil ke Cooperům.

Brabham s Cooperem-Climax T53 Lowline v roce 1960

V Surbitonu se rozhodli pro stavbu vozů s motory vzadu. Tato koncepce dokonale vyhovovala Brabhamovu jezdeckému stylu s kontrolovaným smykem, kterému se naučil na australských plochých drahách. U Cooperu jezdil se sportovními vozy, s monoposty F2 a posléze i s F1. Při premiéře Cooperu s motorem Coventry-Climax, původně vyvinutým pro pohon hasičských stříkaček, měl v Monaku 1957 na dosah senzační umístění na stupních vítězů, ale v závěru havaroval. Během dvou sezon získal ve F1 jen jedno čtvrté místo v Monaku roku 1958.

V roce 1958 se zavedením povinného použití obchodního benzinu ztratily konkurenční speciály část ze své výkonové převahy a pro rok 1959 čtyřválec Coventry-Climax konečně vzrostl ze 2,2 l na 2,5 l. K tomu začal Dunlop dodávat nové pneumatiky s nylonovým kordem, které znásobily výhodu lepších jízdních vlastností cooperů.

Jack Brabham (vlevo) s Johnem Cooperem na snímku z roku 1961

 

Brabham začal sezonu nečekaným vítězstvím v Monaku, dojel druhý v Zandvoortu, byl třetí za mnohem rychlejšími ferrari ve Francii a znovu vyhrál v anglickém Aintree. Vedení v mistrovství světa neztratil ani po dvou nevydařených závodech, takže po třetím místě v Monze odjížděl k premiérové VC USA jako jeden ze tří adeptů na titul. Jeho soupeři Tony Brooks (Ferrari) a Stirling Moss (Cooper-Climax v soukromém týmu Roba Walkera) měli potíže, takže se zdálo, že vše Brabhamovi hraje do karet. Jenže v posledním kole mu došel benzin, což vrátilo do hry Brookse. Brabham se nevzdal, dotlačil vůz do cíle na čtvrtém místě a stal se mistrem světa.

Sezona 1960 začala v lednu v Argentině a senzací tam byl nový Lotus – lehčí a nižší než Cooper. Už v letadle cestou zpět přemýšleli Jack Brabham s konstruktérem Owenem Maddockem, jak Cooper přestavět. Za pouhých sedm týdnů byl nový nižší Cooper připraven. Ne tak radikální jako Lotus, ale s mnohem tužším šasi a především spolehlivější. Brabham s ním dokázal to, co nikdo před ním – vyhrát pět velkých cen po sobě – a s převahou obhájil titul.

V roce 1961 v nové 1,5litrové F1 neměl Brabhamův cooper se čtyřválcem Climax proti výkonnějším ferrari šanci. Zaujal jen tím, že s Cooperem-Climax nastoupil do 500 mil v Indianapolisu. Jako jediný startoval s motorem vzadu, jel chvíli třetí a dokončil devátý. Když spolu s Ronem Tauranacem založil vlastní firmu, začalo se mluvit o konci jeho kariéry. V roce 1962 vyjely první monoposty nesoucí jméno Brabham (původní označení zkratkou MRD mu rozmluvil jeho první zákazník Francouz Jo Schlesser) a v Německu poprvé startoval Brabham s Brabhamem F1. Jack v následujících letech vyhrál dva nemistrovské závody, ale první vítězství ve velké ceně pro vůz Brabham získal Dan Gurney. V roce 1965 Brabham vynechal několik velkých cen, protože nechtěl opustit svou ženu čekající třetího syna, a opět se čekal jeho odchod do ústraní.

Přesto jako už čtyřicetiletý nastoupil do sezony 1966 se spolehlivým australským motorem Repco a díky spolupráci s Goodyearem zaskočil konkurenci. Vyhrál ve Francii, Velké Británii, Nizozemsku i Německu a stal se potřetí mistrem světa. Kromě toho byl s motorem Honda neporazitelný i v závodech F2. V roce 1967 vyhrál ve Francii a Kanadě, ale v rozhodujícím závodě o titul podlehl svému druhému jezdci Denisovi Hulmemu. Následující rok motor Repco dohnal konkurenci výkonem, ale ztratil svou spolehlivost. Rok 1969 začal vítězstvím v nemistrovském závodě v Silverstone, jenže potom jej zastínil jeho nový jezdec Jacky Ickx.

Jack Brabham ve voze Brabham-Repco ve VC Mexika 1968

Sezonu 1970 zahájil senzačním triumfem v Kyalami, ale pak jej už pronásledovala smůla. Odstoupil z vedení v Jaramě, v Monaku v poslední zatáčce ztratil vedení po nedorozumění s jezdcem jedoucím o kolo zpět a v Brands Hatch mu opět z prvního místa v posledním kole došel benzin. Po 126 velkých cenách, z nichž 14 vyhrál, se s formulí 1 rozloučil ve 44 letech pátým místem v mistrovství světa. Firmu Brabham přenechal Ronu Tauranacovi, který ji o rok později prodal Berniemu Ecclestoneovi, a vrátil se do Austrálie.

Tak jako jiní, i Brabham během své kariéry nevynechával ani jiné kategorie. U protinožců vyhrál třikrát VC Austrálie i Nového Zélandu a jezdil také se sportovními prototypy. V roce 1958 zvítězil s Mossem v Aston Martinu v 1000 km na Nürburgringu a ještě v roce 1970 startoval s Matrou-Simca ve vytrvalostním MS. Všichni tři Jackovi synové – Geoff, Gary a David – se stali úspěšnými závodníky, i když do F1 to dotáhl jen nejmladší David. V roce 1979 Jacka Brabhama povýšila královna do šlechtického stavu.

Na okruhu Brands Htach v roce 1970 zleva Jochem Rindt (Lotus 72C, číslo 5), Jack Brabham (Brabham BT33, číslo 17, Jacky Ickx (Ferrari 312B, číslo 5) 

Dnes jsou to přesně čtyři roky, kdy nás trojnásobný mistr světa Sir John Arthur Brabham (2. 4. 1926 v Hurstville – 19. 5. 2014 v Robině) navždy opustil.

 

rok tým týmoví kolegové závody body umístění
1955 Cooper   1 0  
1956 Maserati   1 0  
1957 Cooper Les Leston, Mike MacDovel, Roy Salvadori 4 0  
1958 Cooper Roy Salvadori, Ian Burgess 9 3 18.
1959 Cooper Bruce McLaren, Masten Gregory, Giorgio Scarlatti 8 31 (34) 1.
1960 Cooper Bruce McLaren, Chuck Daigh, Ron Flockhart 8 43 1.
1961 Cooper Bruce McLaren 8 4 11.
1962 Brabham   3 6 9.
  Lotus   5 3  
1963 Brabham Dan Gurney 9 14 7.
  Lotus   1 0  
1964 Brabham Dan Gurney 10 11 8.
1965 Brabham Dan Gurney, Denny Hulme 6 9 10.
1966 Brabham Denny Hulme, Chris Irwin 9 42 (45) 1.
1967 Brabham Denny Hulme 11 46 (48) 2.
1968 Brabham Jochen Rindt, Dan Gurney 11 2 23.
1969 Brabham Jacky Ickx 8 14 10.
1970 Brabham Rolf Stommelen 13 25 5.