Jedenáctá velká cena 70. ročníku mistrovství světa F1

Poslední velké ceny měly vynikající úroveň a všichni doufají, že tento trend bude nadále pokračovat. Napomoci by tomu mohlo i počasí, protože by během víkendu – na kvalifikaci i závod – mohlo v Hockenheimu pršet.

V domácí velké ceně Mercedesu bude tým obhajovat dvojité vítězství z Velké Británie. V šampionátu zatím vede Lewis Hamilton (223 bodů) před kolegou Valtterim Bottasem (184). S velkým odstupem pak následují Max Verstappen (136), Sebastian Vettel (123) a Charles Leclerc (120). Za bodovou propastí se pak nacházejí jezdci středu Pierre Gasly (55), Carlos Sainz (38), Kimi Räikkönen (25), Lando Norris (22), Daniel Ricciardo (22), Nico Hülkenberg (17) a další.

Pořadí v Poháru konstruktérů vede Mercedes (407) před Ferrari (243), na dalších místech jsou Red Bull (191), McLaren (60), Renault (39), Alfa Romeo (26), Racing Point (19), Toro Rosso (19), Haas (16). Bez bodového zisku je stále jediný Williams.

Historie okruhu

Původně byl okruh v Hockenheimu vybudován v roce 1939 jako vysokorychlostní trať pro Mercedes-Benz, který potřeboval testovat na Velkou cenu Tripolisu. Měřila kolem osmi kilometrů a tvořily ji dvě zakřivené rovinky a dlouhá zatáčka před cílem.

Po druhé světové válce však dostal přednost Nürburgring, kde se v roce 1951 uskutečnila první VC Německa. Když byl schválen plán na výstavbu dálnice přes areál okruhu, vláda poskytla velkou částku jako kompenzaci. Peníze byly použity k vybudování nové trati, dnes již slavného Hockenheimringu. K nádherné sekci zvané Stadion si stavba musela proklestit cestu hustým lesem, který ustoupil také mohutným tribunám.

V dubnu 1968 získal Hockenheimring nežádoucí publicitu, když zde při závodě F2 zahynul legendární dvojnásobný šampion F1 Jim Clark. O dva roky později se dočkal premiérové velké ceny F1, kterou vyhrál Jochen Rindt. Na pokračování však musel čekat dlouhých sedm let. Paradoxně mu k tomu pomohla strašlivá nehoda Nikiho Laudy na Nürburgringu v roce 1976. Následujících pět ročníků v letech 1977 až 1981 vyhrál pokaždé někdo jiný: Niki Lauda, Mario Andretti, Alan Jones, Jacques Laffite a Nélson Piquet. Toto období však bylo poznamenáno další smrtelnou nehodou, když Patrick Depailler v srpnu 1980 při soukromém tréninku havaroval ve Východní zatáčce. Od roku 1982 byla zatáčka zpomalena šikanou. Přesto v ní ve stejném roce v sobotu před velkou cenou ve svém ferrari těžce havaroval Didier Pironi a se štěstím vyvázl s těžkým zraněním nohou.

40706

Michael Schumacher je nejúspěšnějším jezdcem v historii velkých cen F1 na Hockenheimringu

Do roku 2001 byl Hockenheimring společně s Monzou nejrychlejším okruhem v seriálu F1. Dlouhatánská rovinka lesem k první šikaně však byla trnem v oku zastáncům větší bezpečnosti závodů. Proto došlo v roce 2002 k zásadnímu zásahu. Trať byla zkrácena z 6825 na 4574 metrů, zmizela pasáž, na které se dosahovalo rychlosti před 360 km/h. Rovinku mezi Severní a Východní zatáčkou nahradila dlouhá zatáčka Parabolika končící ostrou vlásenkou Spitzkehre. Zatímco v roce 2001 jel vítěz Ralf Schumacher průměrnou rychlostí 235,351 km/h, o rok později vyhrál jeho bratr Michael průměrem 209,263 km/h. Hodně závodníků si postesklo, že tím Hockenheimring ztratil svůj charakter…

Přestavba okruhu stála 65 milionů eur a kapacita tribun se zvýšila na 120 000 míst. Levý oblouk s názvem Parabolika získal přezdívku „nejdelší zatáčka světa“. Na jejím konci se muselo zpomalit z 315 na 60 km/h.

Atmosféra v sekci Motodrom patří každoročně k vrcholům šampionátu. Není divu, když F1 vládl nejprve Michael Schumacher a později Sebastian Vettel a nyní mezi týmy vévodí Mercedes. Přesto se německé okruhy neubránily finančním problémům. V roce 2006 padlo rozhodnutí, že se budou v pořádání velké ceny F1 střídat. Hockemheimring to dodržel a od té doby byl každý sudý rok pořadatelem vrcholného podniku. Momentálně je však další pořádání VC Německa na této trati v ohrožení.

Z dosavadních 36 velkých cen na Hockenheimringu vyhrál čtyřikrát Michael Schumacher, třikrát Nélson Piquet, Ayrton Senna, Fernando Alonso a Lewis Hamilton. Zajímavé je, že Lewis Hamilton tady získal jediné pole position v roce 2008, tehdy ještě v barvách McLarenu. Jeho konkurent Sebastian Vettel zde ještě ani jednou před domácími diváky nedokázal vyhrát. Díky tomu bude letos na startu jediný závodník, který už na Hockenheimringu triumfoval: Lewis Hamilton.

Klíčová místa

Okruh nedaleko Heidelbergu prošel v minulosti mnoha zásadními změnami. Jejich hlavním cílem bylo snížení příliš vysoké rychlosti. Nedá se však říct, že by to vždy fungovalo. Například v roce 1989 získal Ayrton Senna v mclarenu pole position průměrnou rychlostí 239,191 km/h, v roce 1991 však Nigel Mansell ve williamsu zrychlil na 252,219 km/h. Až v roce 2002 se ukrojila zhruba polovina dlouhé rovinky lesem, trať se zkrátila z 6825 na 4574 metrů a rychlost klesla. Michael Schumacher vyhrál kvalifikaci průměrem „jen“ 221,355 km/h.

A jak jsme na tom dnes? Loni Sebastian Vettel výrazně posunul hodnotu času v kvalifikaci na 1:11,212 průměrnou rychlostí 231,231 km/h.

Současná podoba okruhu naštěstí stále obsahuje sekci Motodrom, která zahrnuje všechny možné druhy zatáček. Atraktivní je vlásenka Spitzkehre (č. 6), rychlá zatáčka na plný plyn (č. 7) a další pasáže se střední náročností na brzdění. Hockenheimring dokonale otestuje pohonné jednotky, ale s brzdami je to o poznání jednodušší. Po velmi intenzivním využívání v prvních dvou třetinách tratě je na dlouhých rovinkách dostatek času na jejich ochlazení.

Ovšem pokud prší, může dojít ke zcela opačnému problému. Uhlíkový brzdový systém (kotouče a destičky) se potom velmi těžko dostává do provozní teploty. A na tento víkend se právě takové počasí očekává. Po extrémní vlně veder v celé Evropě by sice v pátek měla teplota vzduchu dosáhnout až 34 °C, ale v sobotu by se mělo prudce ochladit na 23 °C a stejně jako v neděli by mohlo pršet. 

193425

Pokud podle předpovědi zaprší, můžeme očekávat atraktivní podívanou

Podle techniků firmy Brembo patří Hockenheimring z hlediska brzd mezi náročnější okruhy. V každém kole jezdci brzdí v průměru 11,5 vteřiny, což je například o sekundu méně než v extrémně náročné VC Kanady. Německá trať je však o 213 metrů delší než montrealská a průměrná rychlost je větší. Brzdové systémy jsou v akci v 16 % závodu. Je to stejné procento jako ve VC Austrálie a Ruska, i když tyto závody se liší co do počtu a intenzity brzdění.

Průměrné největší zpomalení je 4,6 G, a to i přes to, že první tři brzdné úseky nikdy neklesají pod 5,2 G. Množství energie ztracené brzděním činí na každý monopost od startu závodu po šachovnicový praporek přes 237 kWh. Každý závodník zatíží brzdový pedál celkovým tlakem 49 tun!

Ze sedmnácti zatáček jezdci brzdí jen ve třetině. Nejnáročnější je 6. zatáčka, kde auta zpomalují z 329 na 65 km/h za pouhé 2,9 vteřiny. Musejí zde vyvinout na brzdový pedál tlak 214 kg a dosáhnou zpomalení 5,7 G. Vůz za tu dobu ujede 129 metrů. A pak je tu ještě ještě 8. zatáčka. Z rychlosti 303 km/h se za 2,22 vteřiny přibrzdí na 110 metrech na 109 km/h. Tlak na brzdový pedál je při tom 155 kg.

Renault také nabízí zajímavé srovnání jednotlivých formulových kategorií: F1 ujede kolo za 1:11,212 minuty (231,231 km/h), F2 za 1:21,650 (201,671 km/h) a F3 za 1:28,431 (186,206 km/h).

Vzpomínka na rok 2018

Také před Velkou cenou Německa stále vedl pořadí šampionátu Vettel o osm bodů před Hamiltonem a 55 před Räikkönenem. Ferrari se drželo i v čele klasifikace Poháru konstruktérů. Druhý Mercedes ztrácel 20, třetí Red Bull už 88 bodů.

Šok přinesla úvodní část kvalifikace. Hamilton odstavil svůj mercedes po poruše hydrauliky. Postoupil sice do druhé části, do ní ale nenastoupil. Vettel tak měl cestu ke svému 55. pole position ve F1 o něco snazší. Po masivních výměnách komponentů se na konec roštu stěhovali Ricciardo a Gasly.

Start nejlépe vyšel Vettelovi, který hladce přesprintoval Bottase. Třetí Räikkönen byl okamžitě vystaven silnému tlaku ze strany Verstappena. Hamilton jel třináctý a na jeho vítězství by si v té chvíli vsadil asi jen blázen.

Ve třetím kole už měl Vettel k dobru 1,7 sekundy na Bottase. Vedoucí čtveřice se začala oddělovat od zbytku pole. V něm se Hamilton po předjetí Alonsa dostal již na jedenáctou pozici. Jeho dalšími oběťmi se záhy stali Leclerc a Sainz.

Po devíti kolech disponoval Vettel náskokem 3,6 sekundy na Bottase. Následovali Räikkönen, Verstappen, Magnussen, Hülkenberg, Pérez, Hamilton, Grosjean a Sainz. Brzy se Hamilton prodral i před Péreze a Hülkenberga. Na šestém místě ztrácel na Vettela 24 sekund. Ve 14. kole obhájce titulu po zdolání Magnussena kroužil pátý, ale nejtěžší práci měl stále před sebou.

O kolo později absolvoval zastávku Räikkönen a na měkké směsi se vrátil na dráhu těsně před Hamiltonem. Okamžitě zajel nejrychlejší kolo závodu a svému pronásledovateli počal mizet v dáli.

Ve 26. kole odbočil ke svým mechanikům vedoucí Vettel. Na čerstvých měkkých gumách se sice propadl na čtvrté místo, ale udržel se před Hamiltonem. Na špici se dostal Räikkönen.

Když ve 29. kole přešel na měkké pneumatiky Bottas, usadilo se na nejvyšších příčkách duo Ferrari. Třetí místo patřilo dosud nepřezutému Hamiltonovi, za ním nasadil zběsilé tempo Bottas. Skončil Ricciardo, který se sice prodral do první desítky, ale pak auto prostě přestalo jet. 

193636

Lewis Hamilton vybojoval pro Mercedes na domácí trati cenné vítězství

Ve 39. kole dorazil striktní příkaz Räikkönenovi, aby nestál Vettelovi v cestě. Fin ho neprodleně vyplnil. O čtyři kola později se v boxové uličce objevil Hamilton, aby na závěrečný úsek nasadil ultraměkké obutí.

Ve 45. kole spadly na Hockenheimringu v 6. zatáčce první kapky, deštík ale záhy ustal. Pořadí v této fázi vypadalo takto: 1. Vettel, 2. Räikkönen, 3. Bottas, 4. Verstappen, 5. Hamilton, 6. Magnussen, 7. Hülkenberg, 8. Grosjean, 9. Pérez a 10. Sainz, ten už s kolem ztráty.

Jenže po krátké pauze se rozpršelo intenzivněji, což zaskočilo zejména Ferrari. Nejprve uklouzl Räikkönen a byl předjet Bottasem. A pak v Motodromu vyletěl ven Vettel!

Okamžitě byl povolán safety car. Räikkönen a Bottas neváhali a zajeli si pro čerstvé obutí. Hamilton to měl v úmyslu také, ale nakonec se divokým manévrem vrátil zpět na trať. Tím pádem náhle vedl Velkou cenu Německa. Kromě něj už měli plný počet kol jen druhý Bottas, třetí Räikkönen, čtvrtý Verstappen a pátý Hülkenberg.

Restart přišel v 58. kole. Bottas dostal decentní pokyn, aby „držel pozici“. Vzhledem k silnému Räikkönenovu tlaku s tím měl plné ruce práce.

V předposledním kole se na části okruhu spustil docela slušný liják. Ani ten ale nezabránil Hamiltonovi ve vítězném průjezdu pod šachovnicí a zisku 66. velké ceny. Další bodované pozice připadly Bottasovi, Räikkönenovi, Verstappenovi, Hülkenbergovi, Grosjeanovi, Pérezovi, Oconovi, Ericssonovi a Hartleymu.

VC Německa

Okruh: Hockenheimring Baden-Württemberg

Místo: Hockenheim

DRS detekce DRS úsek Měřený úsek Cíl

Charakteristika závodního okruhu z pohledu brzd.

 

• PRVNÍ VELKÁ CENA F11951
• POČET KOL67
• DÉLKA OKRUHU4574 m
• DÉLKA ZÁVODU306,458 km
• REKORD OKRUHU1:13.306 (2004)
• DRŽITEL REKORDUKimi Räikkönen

 

• Počet zatáček17
• Nadmořská výška-
• Opotřebení pneumatikstřední
• Opotřebení brzdstřední
• Spotřeba palivastřední

 

26. - 28. července 2019

• První tréninkPÁ   11:00 – 12:30
• Druhý tréninkPÁ   15:00 – 16:30
• Třetí tréninkSO   12:00 – 13:00
• KvalifikaceSO   15:00 – 16:00
• ZávodNE   15:10 – 17:10

  

Vítězové VC Německa na Hockenheimringu

Vybrané údaje z ročníku 2018