Kox dovezl vůz na čtvrtém místě po vedení Rosinou.

Tucet vozů GT1 byl seřazen na roštu podle výsledků dopolední kvalifikace, jenž naleznete zobrazeny na tomto odkazu Zde.

I přes úzkou dráhu britského okruhu a promíchání pořadí se podařilo všem jezdcům zdolat nástrahy prvního kola bez problémů. Carroll si v audi pohlídal vedení, za ním jedoucí Dusseldorp v mclarenu podlehl v souboji s Rosinou v jediném lamborghini. O své čtvrté místo přišel Salaquardův kolega Cioci, kterého zdolala hned dvojice mercedesů s Jägerem a Winkelhockem. Winkelhock přitom startoval až z desáté pozice, načež se mu podařilo předjet i svého rivala v boji o titul, Buurmana v bmw.

Již na začátku druhého kola šel do vedení Rosina, který si začal budovat ihned náskok. Slovenský pilot nebyl o chvíli později spokojen se zvolna rostoucím náskokem a tak tlačil své lamborghini až na jeho hranice. Výsledkem byl nejen divoký průjezd jediné šikany Esses, ale hlavně výjezd ze zatáčky Goddards až na trávu. Štofi nepříjemnou situaci ustál a zklidnil svoji jízdu.

V pátém kole za čtvrtým místem tajemná přitažlivost svedla do skupinky znovu přímé uchazeče o titul v kategorii jezdců. Buurmanův tlak na Winkelhocka byl nepříjemný, před německým pilotem navíc nebyla volná dráha. Naštěstí se jednalo o týmového kolegu, takže bez většího překvapení se o chvíli později mohl Winkelhock ve vracečce Melbourne Hairpin posunout na čtvrté místo. Záda mu navíc kryl Jäger. Celá skupina zůstávala i nadále pohromadě pouze s mírnými rozestupy. Buurman se pokoušel o útok zřídka, mj. bez úspěchu v Melbourne Hairpin.

Záhadně působil před zastávkami poškozený levý bok druhého audi, s nímž Stippler jezdil na osmém místě. Trosky povalující se v Esses způsobily v tomto místě vyvěšení žlutých vlajek.

K nim hned v 17. kole zajel Buurman s bmw (střídal jej Bartels). O kolo později následoval jeho soupeř Winkelhock (střídal jej Basseng), pořadí se neměnilo. Ke změně došlo při střídání posádky u druhého mercedesu, když se Pastorelli (místo Jägera) vrátil před svým týmovým šéfem Bassengem. V polovině vystřídal vedoucího Rosinu v kokpitu lamborghini Kox. Ten se musel i přes bezproblémovou zastávku spokojit s návratem až za mclaren pilotovaný Makowieckim (místo Dusseldorpa) a audi s Vanthoorem (místo Carrolla) za volantem. S belgickým jezdcem svedl zkušený Holanďan urputný souboj, při němž oba neváhali na úzkém okruhu jet rychlými zatáčkami bok po boku.

Během chvilky skončily naráz naděje dvou vystřídaných posádek. Jarvis (místo Stipplera) dostal v šikaně, kde byly roztroušeny části jeho vozu hodiny. Skončil bokem opřen o bariéru, ale hlavně v hlubokém kačírku. Také v 18. kole, ale o zatáčku dříve v Coppice, pohřbil své naděje v kačírku Salaquarda (místo Ciociho). Jeho ferrari se na vrcholu zatáčky při brzdění lehce zavlnilo a český jezdec skončil mimo dráhu.

I nadále se závodilo až do doby pozdního vyjetí zpomalovacího vozu ve 24. kole. Během tří kol účinkování stříbrného mercedesu na dráze se komisařům podařilo vyprostit Jarvisovo audi stojící nedaleko dráhy a vyčistit šikanu od trosek.

Po zajetí zpomalovacího vozu se hvězdou okruhu stal Parente (místo Demoustiera) ve svém mclarenu. Bez zaváhání postupně zdolal oba rivaly v boji o titul a poradil si i s Koxem. Pouze Vanthoorovo audi bylo již příliš daleko.

Napodobit se jej pokusil Ide, který své ferrari vyvážel z Red Gate před Mayr-Melnhofovým bmw. Belgický závodník byl poté široký a po krátké jízdě travou se znovu vrátil na deváté místo. Napomohly mu problémy rakouského jezdce, který se nevešel do poslední zatáčky Goddards a po kratším výletu odlehčil vůz o část podběhu.

V závěru došlo na výjezdu z Melbourne Hairpin ke kontaktu Bartelsova bmw s pravou zadní částí Pastorelliho mercedesu. Německý jezdec si poškodil disk a spěšně mířil k nedalekým mechanikům. Ti jej po krátké kontrole a výměně kola poslali na dráhu.

Cíl v 39. kole nespatřil již Groppi, který odstavil svůj ford v závěrečné části okruhu. Ve vedení zůstal i nadále Makowiecki, který se krátce po vypršení časového limitu mohl radovat z vítězství. Na Rosinu z Koxem zůstalo pouze čtvrté místo.

p.	Posádka	Tým	Čas/Ztráta
1.	F.Makowiecki/S.Dusseldorp	Hexis Racing	1:00:03.851
2.	L.Vanthoor/A.Carroll	Belgian Audi Club WRT	+ 2.461
3.	A.Parente/G.Demoustier	Hexis Racing	+ 4.844
4.	P.Kox/S.Rosina	Reiter Engineering	+ 7.878
5.	M.Basseng/M.Winkelhock	All-Inkl.com Münnich MS	+ 16.940
6.	N.Pastorelli/T.Jäger	All-Inkl.com Münnich MS	+ 17.622
7.	E.Ide/F.Castellacci	AF Corse	+ 18.746
8.	N.Mayr-Melnhof/M.Lauda	Vita4One Racing Team	+ 29.164
9.	M.Bartels/Y.Buurman	Vita4One Racing Team	+ 1:24.728
10.	L.Groppi/B.Lariche	Sunred	+ 1 kolo
11.	O.Jarvis/F.Stippler	Belgian Audi Club WRT	+ 21 kol
12.	F.Salaquarda/M.Cioci	AF Corse	+ 21 kol

Změny sestav

Pozdní změna konání závodu měla za následek neúčast jezdců, kteří závodili i v jiných sériích. S Laurensem Vanthoorem se tak bude tento víkend střídat ve voze audi britský pilot Adam Carroll. Stéphane Ortelli dal přednost účasti ve francouzském šampionátu GT Tour. Jeho pozice i týmu je zde sice horší, monackého pilota by pravděpodobně možnost celkového třetího místa v klasifikaci MS GT1 neuspokojila.

Adam Carroll   Portadown (Severní Irsko), 26. října 1982 ( www.adamcarrollracing.com)

Prvních šest let od roku 1993 strávil Adam v motokárových šampionátech. Následovala kariéra v nižších formulových šampionátech, kde se nejdále dostal do A1 GP, GP2 anebo Indycar. Z této trojice nejdéle působil v GP2 (2005-2008 a 2011), nejúspěšnější byl v A1 GP. V posledním ročníku této série na přelomu roku 2008 a 2009 vybojoval pro Irsko titul, přičemž pětkrát vyhrál a třikrát byl druhý.

Nynější účast v Donningtonu nebude jeho první zkušeností v uzavřených vozech, v gétéčkách však ano. Již v roce 2007 se účastnil bez významného úspěchu části sezóny DTM se starším vozem Audi. Nyní však bude mít k dispozici vůz, s nímž má šanci bojovat i o vítězství.

Občasný účastník jiné světové série (vytrvalostní World Endurance Championship), finský pilot Toni Vilander se účastní šestého podniku v Bahrajnu. Jeho náhradou a kolegou našeho Filipa Salaquardy je další zkušený jezdec Marco Cioci.

Marco Cioci   Řím, 26. září 1975 (www.marcocioci.it)

Italský závodník se z motokár přesunul v roce 1995 do vyšších pater motorsportu. Zde do roku 2003 vystřídal pohárové závody cestovních vozů a nižší formulové série. Následně si v roce 2004 odbyl premiéru za volantem gétéčka, když závodil s vozem Chrysler Viper v domácím šampionátu GT. Se stejným vozem započal rovněž občasné starty v různých evropských vytrvalostních závodech (např. Gold Cup, Gruppo Peroni, později také LMES).

Následující rok se pravidelně žádné série neúčastnil, připsal si však na své konto dva starty ve FIA GT s vozem Ferrari 575 Maranello (GT1). Jeho kolegou byl v týmu GPC Andrea Montermini, podařilo se jim jednou dojet na šestém místě.

V roce 2006 se s vozem Dodge Viper a týmem Racing Box účastnil dvou nových šampionátů: ME GT3 a GT Open. Lépe si počínal v evropském mistrovství, kde se Stefanem Zoncou dokončili s 21 body sezónu celkově devátí. Nejlepším výsledkem byla dvě čtvrtá místa. V GT Open bylo jeho maximem druhé místo v úvodním podniku na okruhu Monza. Podařilo se mu rovněž zúčastnit se závodu 24 hodin ve Spa, ale s vozem Ferrari F430 cíl se svými kolegy neprotnul.

Také v dalších letech se mu dařilo nahradit občasné starty účastí v celých sezónách. V roce 2007 se jednalo o LMS s vozem Saleen třídy GT1 (celkově desátý, nejlépe 2. místo) anebo Lamborghini Gallardo v GT Open.

Následující sezonu vyměnil v GT Open vůz za Chevrolet Corvette C6 a s Andreou Pellizzattim se stali ve třídě GTS (GT3) mistry. Ve stejných šampionátech působil také další rok. V GT Open se přesunul do vyšší třídy Super GT (GT2), kde v týmu Megadrive pilotoval Ferrari F430. S Piergiuseppem Perazzinim se umístili celkově šestí (45 bodů), když dojeli jednou druzí a dvakrát třetí.

Ke změně došlo v roce 2010, když kromě účasti v italském šampionátu gétéček nastoupil do nové série GT Sprint. Jednalo se o začátek spolupráce s týmem AF Corse. Znovu se objevil v LMS, tentokráte za volantem prototypu Lola třídy LMP2. Se stejným vozem se poprvé objevil ve 24 hodin Le Mans, závod však nedokončil. Úspěšnější byl návrat do podniku stejné délky ve Spa. S kolegy Waltripem, Cadeiem a Kauffmannem dovezli své Ferrari F430 na celkovém pátém místě.

Loňský rok byl ve znamení pozvolného přesunu z výběhového Ferrari F430 na novější Ferrari 458 Italia. Starší model používal v LMES a jeho světové nástavbě ILMC. V evropském šampionátu skončil s Perazzinim a Lémeretem celkově druhý ve třídě smíšených posádek třídy GTE. Další účast v Le Mans za volantem staršího vozu mu znovu nevyšla, lépe dopadl ve Spa s novějším ferrari. Ve třídě smíšených sestav dokončil s Gerberem, Griffinem a Cadeiem na třetí příčce, celkově devátý.

Letošní rok strávil jen v kokpitu Ferrari 458, s nímž se účastnil vytrvalostního WEC. Zde nastupoval jak ve třídě smíšených, tak profesionálních posádek. Dokončení závodu se dočkal konečně v Le Mans, kde s Bertolinim a Berettou skončili čtvrtí ve třídě profesionálních posádek (celkově 22.). Nadějně rozjetý závod měl ve Spa, v polovině závodu byl druhý ve třídě. Ranní technické problémy jej odsunuly s jeho kolegy Gerberem, Idem a Giammariou až na 18. místo ve třídě smíšených posádek (celkové 29.).

Hlavní závod

Zahájení přímého přenosu hlavního závodu můžete sledovat Zde od 13,30 středoevropského času. Start do zahřívacího kola proběhne v 13,40.

Čas před posledním závodem třetího ročníku a světového mistrovství se nezadržitelně chýlí ke svému konci. Článek se šancemi účastníků v bojích o tituly GT1 bude vydán zítra.

Doplňující informace o GT na Formuli.cz

GT1 Zde

Odkaz na článek se souhrnem základních informací o MS GT1. Jeho součástí je kalendář šampionátu, účastníci a jejich technika a jezdecké obsazení. Dále zde naleznete odkazy k článkům s doplňujícími údaji, zpravodajskými souhrny anebo technikou uveřejněných na zdejších stránkách. Jsou zde také odkazy na jiné zajímavé stránky zabývající se závody třídy GT.

Zdroj: GT1, FIA GT, GT Tour, Adam Carroll, Marco Cioci, Racing Sports Cars, FIA GT, GT3, Wikipedia, Formule